Srpen 2014

Mé ztracené vzpomínky

27. srpna 2014 v 14:18 | AnnieMyasun
I když to Ty nikdy nebudeš číst, je pro Tebe.

Už je to pár let a obrazy blednou
vyplašení vrabci zas na větev sednou
zmrznou v kost a zapadá je sníh
jedinou vzpomínkou na Tebe je smích

Vzpomeň si....
na naše první první krátká slova
byl krásný letní den a byli jsme na cestě domů
vzpomeň si na to prosím znova
jak šeptala nám do uší píseń stromů
A na naše první ráno
kdy věty trhaly se jako pavučiny
asi jsme měli v listech psáno
že je to na dvě na tři zimy

Vzpomeň si
jak psala jsem Ti řádky
když byl jsi dlouho pryč
byly to cizokrajné látky
nebo bezduchý kýč?
Zkus vzpomenout na všechna rána
která nám byla spolu dána
Na naše společné chvíle
co vzdálené jsou míle

Dnes v noci je měsíc jako oko rybí
něco pořád mi chybí
stále se mi trochu stýská
už to bude rok a venku plíská
Byl jsi moje prní láska
noční můra s maskou běláska
a mě i po letech srdce praská

Toulky po obloze toulky ve hvězdách

24. srpna 2014 v 9:03 | AnnieMyasun |  Poetická duše
Myslela jsem si, že už nebudu na žádné téma týdne psát, Opravdu jsem si to myslela.
Nicméně, nemyslím si, že by ta básnička byla nějak dobrá - jsou to nahodilé asociace, jen jsem se snažila, aby se to trochu rýmovalo. Vyšla jsem ze cviku, přiznávám.
Dlouho jsem nepsala, velmi dlouho - maturita, přijmačky, všechny ty věci kolem. Věšina básniček skončila v šuplíku s tím, že je někdy přepracuju - nepřepracuju, jen je moje děti vyhodí až budu pod drnem.
Annie



Toulám se noční městem
naslouchám pochybný zvěstem
a lampy co blikají na chodníky
možná značí nám falešné poledníky

Toulám se setmělou ulicí
a hvězdy na nebi loví starý pán udicí
chystá je do košíku s vrbového proutí
tahle noc mě jako jiné rmoutí
A ve spleti prutů každá z nich vyhásíná
jak suvenýr z cest mi něco upomíná
jsou to jen lístky na ledničce světa
nebo jen nikdy nenapsaná věta

Na jedné z nich sedí Malý princ Antonia Exupéry
noc je koncem jedné další éry
hvězdy jsou penízky házené krupiéry
a sny jen kousky bomboniéry

Bolí to

13. srpna 2014 v 23:34 | AnnieMyasun |  Poetická duše
Bolí to
jako když sypeš do rány sůl
je mě níň než půl
jako v plotě kůl
uvízla jsem na mělčině
jsem zátka plovoucí ve víně
koupu se ve vlastní vinně

Jsem černá díra
zahubím sebe
zahubím TEBE
a v mrtvé proměním vše živé
čert vem úsměvy lživé
a jedním uchem slyším jak někde brnká lyra
jsem noční můra s křídly motýla

Jsem vše to co mojí duši schází
jsem ucho utrhlé od staré vázy
zbloudilá duše, skleněná koule v kulečníku
jsem dáma co drží eso, junka, píku

Prosím tě, nehaž už znovu tou koustkou
nejsem ani rub a ani líc
buď nic a nebo víc
buď vítěz nebo troskou

Jestli že ti svým zmizením pomohu
věř mi - dále už nemohu
Jsem nenasytná stvůra
všech lidí noční můra
Jsem existence bídná
sopka co byla roky klidná
osamnělá duše
zbloudilý šíp kuše