Únor 2013

Jak nám 21. století přepsalo scénáře

23. února 2013 v 8:51 | AnnieMyasun |  Tématické články
Na světě je mnoho různých problémů - od chudoby, hladu, neléčitelných nemocí, přírodních katastrof až po krize politické a neposlední krize samotného člověka.

Já bych chtěla mluvit především o Krizi lidství. Zdá se, že člověk se přiblížil svému nejčernějšímu nitru a společnost nás v tom podporuje.

Mnoho lidí je dnes zmateno, protože neví kým jsou. Mají mnoho různých rolí - v zaměstnání mohou být šefem, doma však přísně pod pantoflem své 50kilové manželky, kteří se stále nevymanili tak docela z vlivu své matky, a život jim organizuje mobilní telefon.
V životě má každý člověk mnoho odlišných rolí, je vlastně hercem - předpokládá se, že si dokáže nastudovat, osvojit a zahrát jakoukoliv z nich.

Pokud si některou roli osvojit nedokáže, vzniká problém - Pokud si člověk, jemuž se narodí dítě, nedokáže osvjit roli otce, je pravděpodobné že od rodiny odejde. O to hůře, pokud on dítě nechtěl, ale splnil na naléhání ženy. přijmout rodičovskou roli, je pravdědodobně nejzásadnější rozhodnutí. Právě jste se totiž rozhodli, že se o dítě postaráte, budete mu věnovat čas (a ne opravdu to není kočka, se kterou se budete mazlit 20 minut denně), a také se určitým způsobem zavazujeme, že se jej vychováte co nejlépe dovedete - někteří lidé mohou dělat co chtějí, a stejně z jejich dítěte vyroste člověk schopný vystřílet střední školu, zde ale často nebývá chyba v rodičích.
Dnešní matky nejsou jen matkami, předpokládá se, že budou co nejdéle aktivní. A mateřská dovolená na 4 roky už je také pasé - musíte prostě držet svůj karierní růst.
Otcové mohou být přesvědčeni, že jsou vlastně nepotřební. Matky raději řeší výchovné problémy na online forech, otcové jsou do výchovy navzdory všemu zapojeni poměrně málo a ve většině vztahů nemůže být řeč o rovnoceném partnerství.
Proto je problém s výchovou dalších generací, často i prarodiče musí ještě chodit do práce, a tak dítě jde od dvou let do jeslí. Své rodiče vidí odpoledne, spíš k večeru.
Kdysi jsem psala celkem rozsáhlou práci, na důsledky zvyšování věku odchodu do důchodu pro společnost a rodiny. Zakrátko se může stát, že děti nepoznají dětství u babičky - jak by, když babička bude muset do 70 let pracovat. S toho vyplává jeden problém - děti budou konfrontováni maximálně s lidmi středního věku a může dojít k mnoha předsudkům v oblasti mezilidských vztahů.

Problémy ale vznikají i s osvojením dalších rolí v rodině, obzvláště pak role babička a dědeček.
Dnešní babičky a dědečkové jsou prostě jiní, zatím co ještě tak před dvacetii lety nosili na hlavě šatku a krmili slepice a králíky, mnoho babiček dnes stále chodí do práce. Ženy se i ve vyším věku o sebe více starají - valé dalo zástěrám. Je běžné dneska potkat babičku v džínech-
Pravděpodobně to souvisí s dlouhou aktivizací v pracovním procesu a možná také tlakem na věčné mládí, které lidstvo opěvuje.
Může vzniknout komplex - tak já jsem dědeček, ale přitom chodím do práce a v zrcadle nevypadám zase tak špatně. A to se lidskému mozku občas vylučuje.

Autobiografické vzpomínky

16. února 2013 v 8:10 | AnnieMyasun |  Tématické články
Vzpomínky jsou kapky bolesti
kostlivec ve skříni zachřestí
ukápne slza do klína
má mysl k dávnu se upíná.
Rozezní se struny v mé duši
a tok času se přehluší
....

Málá dívenka v zahradě
ovečky pasou se v ohradě
na stromech barví se listí
vítr potichu sviští.
Přichází dědeček s čagánkem
psem černým jak úhel - Bobánkem

Na hrušce u potoka, tam kde sráz
jezíko v zimě pokryje mráz
ještě než zavře se opona
poslední představení se koná

Lodičky s novinového papíru
černobílé jak klávesy klavíru
unáší námořníky k moři
a les se do ticha ponoří

Babička volá z kuchyně
pojďte než večeře vystydne
a v zahradě už se sešeří
to noc a den síly přeměří