Jeden den

3. června 2015 v 21:47 | AnnieMyasun

Jeden den v cizím těle



Dívám se do zrcadla, nepoznávám

obraz je zmlžřený a nejasný

Já?

Já?

Co je to: Já?



Dívám se do zrcadla,

kučery nejasných barev

bledá pleť a kruhy pod očima

Jsem vězeň

v cizím těle

ne jeden den

navěky

navěky

navěky



Podivné kontury

nepřesné tvary

mihám se jako stín sama sebe

a v hlavě jen a jen zmary

Já? Já? Já?
 

Někdy je mi smutno

1. září 2014 v 17:25 | AnnieMyasun
Někdy je mi smutno ..... někdy je každému smutno. Tahle básnička je opět psaná pro jednu osobu, která mi chybí ale nemůže s tím nic udělat. A proto je mi někdy smutno.

Někdy je mi smutno
Někdy je smutno víc než by mělo
až tají se, že skoro nedýchám
z léty mnoho z citů vyčpělo
ne však to, že ráda tě mám

Někdy je mi teskno, že kosti praští
nesmím se podat, té nenávisti, zášti !
Vždyt bojovala jsem, tak přece nepadnu!
to dřív se v hrobě v prách rozpadnu!

V nocích bezesných hledám v příběhu zlom
bouře byla blízko - blesk doprovázel hrom
a přišlo vlnobití i na klidná moře
když vyjasnilo se zbylo jen hoře

Zdá se, že čas běží jako splašený
pomalu mě odnáší někam za zenit
jestli rány schovám a zase z klusu trys
život je vždycky tak trochu risk

Mé ztracené vzpomínky

27. srpna 2014 v 14:18 | AnnieMyasun
I když to Ty nikdy nebudeš číst, je pro Tebe.

Už je to pár let a obrazy blednou
vyplašení vrabci zas na větev sednou
zmrznou v kost a zapadá je sníh
jedinou vzpomínkou na Tebe je smích

Vzpomeň si....
na naše první první krátká slova
byl krásný letní den a byli jsme na cestě domů
vzpomeň si na to prosím znova
jak šeptala nám do uší píseń stromů
A na naše první ráno
kdy věty trhaly se jako pavučiny
asi jsme měli v listech psáno
že je to na dvě na tři zimy

Vzpomeň si
jak psala jsem Ti řádky
když byl jsi dlouho pryč
byly to cizokrajné látky
nebo bezduchý kýč?
Zkus vzpomenout na všechna rána
která nám byla spolu dána
Na naše společné chvíle
co vzdálené jsou míle

Dnes v noci je měsíc jako oko rybí
něco pořád mi chybí
stále se mi trochu stýská
už to bude rok a venku plíská
Byl jsi moje prní láska
noční můra s maskou běláska
a mě i po letech srdce praská
 


Toulky po obloze toulky ve hvězdách

24. srpna 2014 v 9:03 | AnnieMyasun |  Poetická duše
Myslela jsem si, že už nebudu na žádné téma týdne psát, Opravdu jsem si to myslela.
Nicméně, nemyslím si, že by ta básnička byla nějak dobrá - jsou to nahodilé asociace, jen jsem se snažila, aby se to trochu rýmovalo. Vyšla jsem ze cviku, přiznávám.
Dlouho jsem nepsala, velmi dlouho - maturita, přijmačky, všechny ty věci kolem. Věšina básniček skončila v šuplíku s tím, že je někdy přepracuju - nepřepracuju, jen je moje děti vyhodí až budu pod drnem.
Annie



Toulám se noční městem
naslouchám pochybný zvěstem
a lampy co blikají na chodníky
možná značí nám falešné poledníky

Toulám se setmělou ulicí
a hvězdy na nebi loví starý pán udicí
chystá je do košíku s vrbového proutí
tahle noc mě jako jiné rmoutí
A ve spleti prutů každá z nich vyhásíná
jak suvenýr z cest mi něco upomíná
jsou to jen lístky na ledničce světa
nebo jen nikdy nenapsaná věta

Na jedné z nich sedí Malý princ Antonia Exupéry
noc je koncem jedné další éry
hvězdy jsou penízky házené krupiéry
a sny jen kousky bomboniéry

Bolí to

13. srpna 2014 v 23:34 | AnnieMyasun |  Poetická duše
Bolí to
jako když sypeš do rány sůl
je mě níň než půl
jako v plotě kůl
uvízla jsem na mělčině
jsem zátka plovoucí ve víně
koupu se ve vlastní vinně

Jsem černá díra
zahubím sebe
zahubím TEBE
a v mrtvé proměním vše živé
čert vem úsměvy lživé
a jedním uchem slyším jak někde brnká lyra
jsem noční můra s křídly motýla

Jsem vše to co mojí duši schází
jsem ucho utrhlé od staré vázy
zbloudilá duše, skleněná koule v kulečníku
jsem dáma co drží eso, junka, píku

Prosím tě, nehaž už znovu tou koustkou
nejsem ani rub a ani líc
buď nic a nebo víc
buď vítěz nebo troskou

Jestli že ti svým zmizením pomohu
věř mi - dále už nemohu
Jsem nenasytná stvůra
všech lidí noční můra
Jsem existence bídná
sopka co byla roky klidná
osamnělá duše
zbloudilý šíp kuše


Ve vlastní kůži

27. července 2014 v 18:58 | AnnieMyasun
Uvězněná ve vlastní kůži
maluji si jako po plátně černou tuží
je půlnoc dvaadcacátého dne, ze zahrady jde vůně růží
....
Uvězná ve vlastní kůži
píši do deníku poznámky o nicotě bytí
a čas noci se již úží
však jiskřičky naděje zůstaly ve skrytí
***
JSEM
EXISTUJU
KŘIČÍM
****
Moje beznaděj je jako mlýnské kameny
drtí myšlenky mi v mouku
jako kůň po horkém dnu spalvený
se ve vlastním strachu koupu
***
JSEM
KŘIČÍM
PLÁČU
KLOPÝTÁM
*****
Každá moje láska
byla jenom sázka
a všichni mi zlomili vaz
vem je ďas!

Stáří ve verších

12. února 2014 v 19:05 | AnnieMyasun
Až stáří vykreslí ti do tváře vrásky
pominou sváry, bolesti, štěstí, lásky
a ono přijde, nečeká
jako strom k zemi zohne člověka
Jako růže v zahrádce stříhá nás
ať přežijem zimu, vánici, mráz

Až zestárnu a čas nakreslí mi vrásky do tváří
sedat budu za východu slunce na zápraží
a sledovat běžící děti, ach jak ten čas letí ...

Až bude konec na dohled
díky ti živote za toliko let
jednou uvadne každý květ...

O Egypské kauze

2. listopadu 2013 v 19:36 | AnnieMyasun
Tak už mi media rozhýbala žlučí......

Pod zkratkou P.K s skrývá muž, který odjel na dovolenou do Egypta s dcerkou a manželkou, ale vrací se sám a po dlouhé době ....
Lidi, tohle jsou jediné důvěryhodné informace, které víme. Můžeme si spekulovat o tom že tatínek zabil dceru a manželku, že zabil manželku protože žárlil a dcerka se napila nápoje omylem, můžeme si myslet že to bylo spinknutí s Egypské strany nebo cokoliv dalšího....ale tohle si jen myslíme.

Jestli Nova volá 3x denně tomu nešťastníkovi nebo cokoliv dalšího, nic s toho nejsou důvěryhodné informace ale přesto se od toho pochmurného dne vyjevilo tolik spekulací, až zůstává rozum stát.
Proč taková medializace? Když nepřináší nic nového.... !

Pitevní zpráva s Egypta není, Ostravská zpráva není .... nic není.
Možná pár fotek s pokoje kde umřely, možná pár výpovědí svědků.
Pár "výpovědí" od lidí co je znali ....

Intenzivní práce na článku o VOLBÁCH - již brzy

28. října 2013 v 8:38 | AnnieMyasun
Intenzivní práce na článku o VOLBÁCH - již brzy

Touha a dotek

17. října 2013 v 19:17 | AnnieMyasun

Toužím se Ti dívat do očí
Šedých studánek za kapradím skrytých
Toužím tančit po loukách klokočí
Kéž stalo by se to mým bytím

A je snad teď něco, co můžu chtít víc než hladit tvoje vlásky?
Jak lev v kleci zavřená - jsem poslušným sluhou lásky.

Toužím po doteku, teplu tvé kůže
Darovat Ti k svátku poupata růže
Putoval omámený krajinou
Jsi mi vlastní i exotickou cizinou

Chci chytit tvou ruku, přiložit dlaň k dlani
Jak naivní a směšné zdá se moje přání
A přec - dnes ke štěstí nepotřebuji víc
Snad je …
Zřít tvou tvář
Uprostřed noci
Kdy hluboce jsi spíc

Toužím …
Objímat tě, stulit se ti v klíně
V polibku hravém, v jednu bytost splynem
Horoucí ústa a přec v zádech mrazí
A za svá vyznání, křehcí jako vázy

Toužím tě poznávat, ztrácet se ve tvém objetí
Stokrát vpít se do tvých linií
Jak hříšně voníš - nevinou linií
Toužím …
Toužím…
Toužím ..

Kam dál